Svatý grál

PŘEDZVĚST

 

 

Babí léto ohlašuje devátý měsíc roku dva tisíce sedm, kdy míjím automobilem Fandou průmyslovou zónu přilehlého městečka. V ten okamžik kdosi prozrazuje název rukopisu a jako blesk z čistého nebe jsem zachytil slova „Svatý grál“. Po celém těle ještě hodnou chvíli tančil mrazivý pocit, který vystřídala informace o vínové barvě, a spojení s neviditelným světem se přerušilo. Nevím o čem sní, ani jaké motivy obrázků si kniha vybrala, ale ve vzduchu houstlo očekávání dalšího pokračování. V tu dobu marně lovím v paměti, jaké téma chce Svatý grál iniciovat, a hledám v literatuře všechny dostupné informace. Fragmenty myšlenek naznačovaly cosi o navazování kontaktu se světelnými bytostmi. Byla to vskutku záhada, díky čemuž jsem nelenil a v internetové knihovně pátral po jeho plnohodnotném významu. Odpovědi z knih byly mlhavé či nejasné, proto padlo rozhodnutí, že poprosím o radu Nejzkušenějšího. Velice zvláštní byl popud, abych si založil již nyní novou složku rukopisu, přestože druhý ještě stále čekal na konečné úpravy. Respektoval jsem tento podnět a pečlivě zaznamenával informace, přicházející ve skrytých indiciích. Za dveřmi již netrpělivě přešlapovaly oslavy Velikonoc, tudíž zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jehož odkaz toužil také mezi lidi. Své pohnutky zatím nedokážu srozumitelněji vysvětlit a raději počkám, jaké novinky intuice doručí. Druhého dne dopoledne bedlivě sleduji pohádku, vysílanou celostátní televizí, jejíž hrdinové hovořili o zázracích. Ponejprv jim nepřikládám velký význam, ale když v uších zazněly asi po šesté, zbystřil jsem a dostal nápad.

 

 

ZÁZRAKY

 

 

Hluboký nádech a při výdechu opakuji několikrát za sebou: „Zázraky…“ Náhle mne zaplavuje tajemný pocit, který nechává vteřinovou ručičku viset ve vzduchu, přitom bedlivě vnímám, kdy zaklepou na rameno. Hned zrána se rotvajlerský krasavec Ted dožadoval volejbalovými výskoky zvýšené pozornosti. Nadešel totiž čas venčící procházky, na což reaguji vodítkem v ruce a mírným klusem kolem říčky. Po půlhodince zmírňujeme běžecké tempo, poněvadž jsem zahlédl sýkorku modřinku, jak přistála v koruně plané jabloně. Chvíli třepetala křidélky, aby vyladila tóninu, načež spustila zplna hrdla. Stál jsem jako opařený a s otevřenou pusou pozoroval Božího posla, jenž vyluzoval z miniaturního tělíčka impozantní tóny. Zítřek naplánoval úklid venkovních firemních prostor, kde jsou situovány sklady materiálu a občas zde montérům upadne něco nepotřebného. Přibližně deset metrů od vstupních ocelových vrat zabírá část příjezdové cesty poměrně veliká louže, které již několik let doručuji výpověď. Odtokový kanál se ale po určité době zanese a vytvoří nepropustné stavidlo. Teprve nyní, když kráčím k již zmiňovanému rybníčku, chápu lépe souvislosti. Na jeho břehu právě dosedá rodinka vrabčáků, jež zde za stálého štěbetání začíná s očistou péřových kabátů. Vytvářeli okouzlující figury, při nichž vysokou frekvencí pohybu křídel vháněli vodu do všech možných míst. Usedám na bobek a s šimrajícím pocitem v okolí břišní dutiny pozoruji partu rošťáků z ptačí říše, kteří si život náramně užívali. Zázračné okamžiky promlouvají téměř denně, jen jsem možná zapomněl, jakou řečí mluví. Nesdílím tyto kouzelné chvíle právě proto, že běžím jako o závod s krosnou plnou myšlenek na téma musím. Přede mnou mrkev pro osla, vidina mety peněz, kterou chci utrhnout co nejrychleji, někdy i za cenu vlastní cti. Je čas zpomalit a vychutnávat život jako nejmenší ratolesti. Vždyť každý má v sobě dítě, jímž byl před několika desítkami let. Po čem jsem nejvíce prahnul? Zažívat s kamarády dobrodružství a hrát u baráku fotbal nebo hokej. Těšili jsme se, kdy už půjdeme ven, abychom to těm rivalům „z druhé strany“ zase nandali. To byly zázračné chvíle, které touží po dalším pokračování. Obrátil jsem ale pozornost jiným směrem, kvůli čemuž většinou nestíhám zvládat nové úkoly a postrádám čas na relaxaci. Zatoužím-li změnit status quo, mohu použít odrazový můstek s prohlášením skromnost, jež pomůže nalézt vnitřní klid a rovnováhu. Její pozitivní vibrace následně upraví materiální a peněžní nároky; hlavní to příčina hektického životního stylu. Asi málokdo disponuje představou, jakou sílu a energii dokáže matička příroda vyvinout, když na okraji starší asfaltové silnice vyrazí kvítka podbělu nebo petrklíče. Beru tyto zázraky jako samozřejmost, ale ve chvíli, kdyby ležely na stole vedle sebe, budu s jistotou tvrdit, že rostlinku kusem asfaltu nikdo neprostrčí. Už v kapitolách předešlých rukopisů jsem tuto sílu vyzdvihl především díky její nezaměnitelné kvalitě, a proto opět připomenu, jak ji můžeme začlenit do života. Hnacím motorem je pozornost, kterou spolu s dechem vedeme určitým směrem. Buďto s její pomocí ovlažujeme blízké, nebo můžeme vytvářet myšlenkové formy, pomáhající například v případě nemoci či deprese. Pokud jsem přesvědčen, že energie pochází z mých zdrojů, bude mít víceméně lidský přídech. V současné době přehodnocuji zaběhlý postoj, přičemž se snažím naladit na Universální-Boží sílu a nechávám ji v co nejryzejší podobě. Jsem pouze zprostředkovatelem, který v pravý okamžik zmizí, aby mohla působit v celé své kráse. Nejznámější a po staletí nejvyužívanější technikou je modlitba. Chápu některé z vás, kterým slovo Bůh může zamrznout na jazyku, a přiznám bez skrupulí, že jsem stejnou averzi prožíval při našich prvních rozpravách. Zmiňovaný odpor totiž vytváří skrytá negativní energie, pročež slovo Bůh je jakýmsi akcelerátorem k jejímu probuzení. Opět používám vědomý nádech a při výdechu vyřknu: „Bože, odevzdávám se do tvých rukou…“, „Bože, veď prosím mé kroky…“ nebo „Bůh činí…“ Díky nim vytvořím volnou frekvenci, kterou může Boží síla využít k manifestaci v materiálním světě. Když jsem polemizoval o vhodné formě k navázání kontaktu s vyšší formou existence, vybral jsem Boha jako opěrný bod. K Němu vzhlížím, je-li mi ouvej, tudíž bych Jeho persónu zařadil mezi nejkvalifikovanější. Ať už člověk zvolí za zdroj vyšší síly Universum, Přírodu, Existenci, Život nebo jako v mém případě Boha, bude nejdůležitějším faktorem opět prosba a touha uskutečnit toto spojení. Další možnosti navázání kontaktu s vyšší silou ukrývají modlitby či aforismy zaznamenané v knize Ulrike Hinrichs Léčivé karty archandělů a mistrů. Zde zachycuje celou plejádu textů s vysokou vibrací. Zaznamenal jsem tuto zkušenost především proto, abych odkryl pro zasvěcené nové mety sebezdokonalení. Při jejich získávání sílí pocit, že nade mnou stále kdosi bdí, s jehož pomocí se není čeho bát. Díky modlitbám na povrch vystoupala pokora, jejímž prostřednictvím vzhlížím s úctou k Síle, o níž jsem vždy trochu pochyboval.