Tedík

Jak můžete vidět na obrázku, je to takové malé rotvajlerské „miminko“, které se chce stále mazlit. Je mu už skoro osm let, ale je zaplaťpánbůh trochu „opožděný“ ve vývoji, čímž jsme si velice podobní.

Velký souboj sám se sebou jsem sváděl v okamžiku, když jsem měl po mém psím krasavci sbírat jeho úžasné exkrementy. Někdy jsem měl dojem, že mám doma koně a pobrala by to zřejmě jen igelitová taška, a jindy měl oči vypoulené jako dva pingpongové míčky a zřejmě se mu trochu špracjla kostička z vepřových žeber, kterou dostal k obědu. Fandil jsem mu, co to šlo, a mával na něho několika igelitovými sáčky, že jsem na všechny alternativy připravený, a přesto vše si myslím, že se u toho pěkně zapotil. Nakonec byla jeho veliká snaha korunována vítězstvím, které jsem hrdě sebral a byl pyšný na svého šikovného kluka.

Přítelkyně venčila Tedíka kolem garáží, kde má svou pravidelnou trasu, když ho z ničeho nic přepadli zezadu dva yorkšírci a jeden se mu zřejmě nechtěně zakousl do nohy. Tak rychlou reakci málokdo čekal a onen psí hříšník najednou spočíval v Tedově tlamě. Za žádnou cenu ho nechtěl pustit a vypadal tak trochu jako husarský důstojník, který má přerostlý knírek. Zřejmě si svůj lovecký počin nakonec rozmyslel a vyplivl yorkšírka na zem, který chvíli dělal, že je mrtvý, ale když vycítil, že už mu nehrozí žádné nebezpečí, začal opět zuřivě ňafat směrem k našemu hafanovi. Ten už si ho ale nevšímal a se vztyčenou hlavou odcházel vstříc dalším psím dobrodružstvím.